Česká republika nestojí jen na Praze a několika velkých městech. Stojí na regionech, menších městech, obcích, místních firmách, živnostnících a lidech, kteří drží každodenní život pohromadě. Přesto mají mnozí oprávněný pocit, že se na ně při rozhodování zapomíná.
Lidé v regionech často čelí úplně jiným problémům než obyvatelé center velkých měst. Potřebují lepší silnice, dostupnější služby, fungující zdravotní péči, spojení do zaměstnání, školy a úřady, které nejsou desítky kilometrů daleko. Nechtějí být občany druhé kategorie.
Jsem přesvědčený, že zdravý stát musí rozvíjet celé své území, ne jen vybrané ostrovy prosperity. Regiony nesmějí být místem, odkud mladí odcházejí jen proto, že nevidí perspektivu. Naopak — musí to být místa, kde se dá dobře žít, pracovat a zakládat rodiny.
To znamená podporovat místní ekonomiku, dopravní dostupnost i občanskou vybavenost. Znamená to rozhodovat s ohledem na reálné potřeby lidí, ne podle tabulek od stolu. Znamená to naslouchat starostům, podnikatelům, rodičům i seniorům.
Silné regiony znamenají silnou republiku. A právě proto považuji rozvoj krajů, menších měst a obcí za jednu ze svých klíčových priorit.