V některých debatách to vypadá, jako by se z řidičů stala snad problémová skupina obyvatel. Jako by auto bylo symbolem něčeho špatného. Jenže skutečný život vypadá jinak. Pro statisíce lidí je automobil obyčejný a nezbytný nástroj každodenního života.
Auto potřebuje živnostník, který vozí materiál. Potřebuje ho rodič, který ráno odváží děti a pak jede do práce. Potřebuje ho člověk z menší obce, kde veřejná doprava zkrátka nefunguje tak, aby se na ni mohl spolehnout. Potřebuje ho senior, který musí k lékaři. Potřebuje ho každý, kdo nechce být závislý na systému, který často neodpovídá realitě regionů.
Neznamená to, že bychom měli rezignovat na moderní dopravu nebo rozumná ekologická řešení. Znamená to ale, že musíme přestat vést válku proti lidem, kteří autem jezdí. Doprava má být dostupná, funkční a svobodná. Ne postavená na zákazech, trestech a umělém zdražování.
Jsem pro rozumné investice do infrastruktury, opravy silnic, lepší parkování a pravidla, která budou dávat smysl. Jsem proti přístupu, který z běžného řidiče dělá viníka jen proto, že žije prakticky.
Politika dopravy se musí vrátit nohama na zem. Ne podle aktivistických hesel, ale podle toho, jak lidé skutečně žijí. A právě to chci prosazovat.